V rámci srovnání zacházení s původci domácího násilí v Evropských zemích jsme vypracovali rešerši, která se týká Německa, Norska, Rakouska, Španělska a Velké Británie. Tento přehled zahrnuje mapování systémových strategií, legislativního rámce a programů pro původce domácího násilí v jednotlivých zemích.

Většina programů v Evropě má svou inspiraci v Duluthském modelu, který pochází z USA a klade si za cíl systémovou spolupráci k zajištění bezpečí oběti a odpovědnosti původce. Tyto programy pak nejčastěji využívají vědecky podpořené metody kognitivně-behaviorální terapie. Kladení důrazu na vědecké poznatky týkající se této problematiky je zřetelné ve všech zemích v zahrnutých v rešerši.

Ve všech pěti zkoumaných zemích existuje provázanost mezi státními a nestátními aktéry a silná systémová spolupráce, což ale neznamená, že neexistují markantní rozdíly v tom, jak se tyto státy s domácím násilím vypořádávají. Například, Německo je jedinou zemí v našem vzorku, která nemá speciální skutkovou podstatu „trestného činu domácího násilí“ v pravém slova smyslu, byť to je země, která domácímu násilí věnuje velkou pozornost. Dalším prvkem, který zkoumané země do určité míry rozděluje je koncept dobrovolnosti v přístupu k terapeutickým programům a intervencím pro původce násilí. Zatímco v Německu, Rakousku, Španělsku i Velké Británii jsou aplikovány intervence pro nedobrovolné klienty, v Norsku je silná preference práce s původci, kteří přicházejí dobrovolně. Další zajímavostí je existence specializovaných soudů věnujících se případům domácího násilí ve Španělsku a Velké Británii.

Studie bude součástí připravované monografie. V případě zájmu o více informací nás neváhejte kontaktovat.